Slunečnička: Tak tobě se prý Míšánku zdál sen.
Míša: Zdál.
S: No, moc jsi se na začátek nerozpovídal. Tak nám pěkně pověz, co se ti zdálo.
M: Zdálo se mi Slunečničko, že mám sluhu. Opravdového sluhu.
S: Aha. Ale to není až tak moc běžný sen. Pověz teda všem, co se Ti zdálo.
M: Tak teda, měl jsem sluhu. Byl hrozně fajn. Jednou, tuším to bylo o vánocích zazvonil zvonek. Podíval jsem se za dveře, … ale nikdo tam nebyl. Bylo mi to divné. Prošel jsem zamyšlený bytem a najednou jsem to uviděl. Uprostřed pokojíku stál vánoční stromeček.
S: Aha? No, to už se o vánocích tak stává. ;-)

M: Nepřerušuj mne prosím!
S: No dobrá, tak už se nezlob.
M: Tak tedy, v pokojíku byl vánoční stromeček a pod ním ležel sluha. Opravdový, tichý, můj sluha. Ležel tam. Smál se na mě. Byl jsem trochu překvapený. Nikdy jsem sluhu neměl. Dokonce se mi zdálo, že se to nějak nesluší, mít vlastního sluhu. Nakonec jsem si ale řekl, že Ježíšek mi chtěl udělat radost a nakonec, vzdyť jsem ji i měl. Sluha (říkal jsem mu sluho!) byl moc hodný. Celý den dovedl stát v koutě bez pohnutí. Držel svěřené šaty a tiše čekal až je od něj zase budu chtít. Byl mi báječným přítelem a mohl jsem se na něj spolehnout.
S: Noooo, tak to je opravdu pěkný příběh.
M: Počkej Slunečničko. To ještě není všechno. Jednou jsem se ale probudil a můj sluha se na mě mračil. Říkal jsem si, že je to nějaké divné. Najednou mi už nechtěl nosit šaty. „Provedl jsem sluhovi něco?  Možná si to Ježíšek rozmyslel a chce ho zpátky a sluha je teď z toho zmatený." Tak tohle jsem si říkal. Zeptal jsem se ho, ale můj sluha mlčel. Asi se rozbil. Možná mi Ježíšek dal nějakého pokaženého sluhu. To je ale divné. A opravdu! Podíval jsem se lépe a viděl jsem že sluha, … že dárek, … že dárce … najednou si to všichni rozmysleli. Bylo mi z toho strašně smutno. Koulely se mi slzy z očí a nemohl jsem to pochopit. Měl jsem moc rád svého sluhu. Své dárky. I dárce. Dokonce i dnes mám. Jenže když si vzpomenu na takový dáreček, který se časem pokazí … brrrr. Pěkně děkuji, raději už ne. Prosím už žádný takový dáreček. Prosím Ježíšku, už mi dávej jen samé hezké dárky. Takové, které se nepokazí. A já k nim budu milý a budu je mít rád.
S: Noooo, naštěstí je to jen sen, viď?
M: Ano. Zlý sen. Probudil jsem se a polštář byl celý slaný od slz. Škoda že se nedovedu bránit takovým zlým snům.

S: Tak to teda nebyl moc pěkný sen. Ještě štěstí, že to byl jen sen, viď? Radši všem čtenářům ukážu kamarády mazlíčky.

Tak papa, Vaše slunečnička